Televizor na kamenném piedestalu
Firma Loewe je tak trochu ponornou řekou AV techniky. Objeví se v plné síle, pak na čas zmizí, aby po pár letech ticha opět zaujala neobvyklými produkty. V posledních dvou dekádách se scénář zdánlivého zániku a vstání z popela opakoval hned několikrát. Přitom jde o slavnou, prestižní německou značku, která loni oslavila sté výročí své existence.
Historie je to nadmíru úctyhodná, najdeme v ní i takové milníky, jako je první integrovaný obvod či první skutečný televizor na ryze elektronické bázi (nebudeme-li počítat předchozí, spíše úsměvné epizody s mechanickými „přístroji“ z krabic od klobouků). V poválečné historii se Loewe stalo synonymem především pro televizní přijímače luxusní kategorie, snoubící technickou vytříbenost s prvotřídním designem.
V podobném duchu se nese i současná televizní nabídka obnoveného Loewe, na jejímž pomyslném vrcholu je série iconic s obrazovkou OLED, originálně řešeným podstavcem pro umístění do prostoru interiéru a integrovaným soundbarem. Přijímač se aktuálně vyrábí v úhlopříčkách 55 a 65 palců (139 a 164 cm) a vlastně jde o sestavu tří komponentů (které také tvoří dodávku přístroje a je potřeba je nejprve poskládat): masivního podlahového podstavce, obrazovky OLED (z produkce LG Displays) a zvukového systému. Základem je podstavec, který mi tvarem trochu připomíná můj klipový obal na telefon, když ho rozložím tak, aby telefon stál na stole. Skoro bych se nedivil, kdyby inspirace designérů přišla z podobného směru… Podstavec ovšem není ledajaký, ale kompletně je odlitý ze syntetického kamene, podobného materiálům, z nichž se vyrábějí odolné a elegantní desky na kuchyňské linky. Standardní verze je v provedení šedý grafit (Graphit-Gray), které koresponduje i s textilem překrývajícím výstupní otvory zvukového systému. Ale protože jde o model, u kterého hraje design důležitou roli, lze si objednat i barevně odlišná provedení (nazvaná bílé, bronzové, diamantový prach, slonovinový písek a půlnoční mramor), vždy samozřejmě sladěná se zmíněnou tkaninou na zvukovém výstupu. Jistou vadou na kráse ovšem je, že variantní provedení zvýší základní cenu (206 990 Kč) o plus minus padesát tisíc (cena verzí „na přání“ je 249 990 až 259 990 Kč podle provedení).
Z koncepce stojanu plyne, že se počítá s postavením televizoru na zem, a to volně do prostoru, provedení zadní části je tzv. pohledové, tedy lahodící oku. I zde jsou pro zakrytí některých míst – např. prohlubně pro subwoofer nebo „úkrytu“ konektorů a kabeláže – použity rámečky se stejnou, barevně sladěnou textilií.
Soundbar s rozšiřitelností na kino
S řešením zvuku si výrobce, jak se zdá, hlavu příliš nelámal a využil svůj už existující soundbar klang bar3 MR, který není do sestavy nijak sofistikovaně integrován – v zadní části stojanu je pro něj prostor (trochu připomínající květinový truhlík), kam se soundbar jednoduše položí a běžně se připojí k obrazovce (HDMI eARC) a k elektrickému napájení. Pro zvuk jeho dopředu směrovaných reproduktorů jsou v čelní stěně podstavce vykrojeny čtyři oválné otvory, jimiž se zvuk line k posluchači/ divákovi. Celkový výkon soundbaru je 360 wattů (80 W pro každý ze tří předních reproduktorů a 120 W pro subwoofer). Podporovány jsou zvukové formáty Dolby Atmos, DTS:X, Multiroom přes Play-Fi.
Zvukový systém má klasické provedení podélné zvukové lišty a nabízí docela široké možnosti dalšího rozšíření – i když sám má zabudované i hlubokotónové reproduktory (hraje v režimu 3.1), lze k němu bezdrátově připojit i samostatný subwoofer (klang sub5), dokonce dvě jednotky současně. Co je ale ještě zajímavější, bezdrátově pomocí protokolu WDAL 2.0 lze do systému přidat i další přední a zadní reproboxy,, takže není problémem vytvořit sestavu kompletního domácího kina (třeba 5.1), v němž pak původní soundbar v podstavci televizoru plní úlohu centrální reprosoustavy. A aby toho nebylo málo, reprosoustavy využitelné v roli předních a zadních kanálů, jsou na výběr hned ve třech velikostech.
Základem je bild I
Samozřejmě, jde o televizor, takže hlavní součástí kompletu je obrazovka, elektronika pro zpracování signálu a další výbava, jako jsou tunery, internetové připojení atd. Podobně jako v případě soundbaru i u vlastního přijímače výrobce použil už existující řešení: televizor je de facto totožný s modem bild i.65 dr+ (S&V 9/21), takže celek je docela zajímavým příkladem, jak poskládáním už existujících výrobků lze získal něco zcela nového…
Obrazovka přijímače je WRGB OLED z produkce LG. Po vybalení panelu se VESA závity na zadní straně panelu opatří kovovými šrouby s vnitřním závitem, které se prostrčí otvory v rámu a na druhé straně se zajistí šroubovací pojistkou. Takže postup poměrně snadný, ale s ohledem na velikost dílů, s nimiž manipulujeme, i jistou „zranitelnost“ samotné obrazovky, vyžaduje součinnost alespoň dvou lidí. Anebo si, samozřejmě, lze montáž u prodávající firmy objednat.
Zpracování dat je jako u všech OLEDů desetibitové, na starosti ho má firemní procesor NT7, šasi má označení SL7. Sedmičku má v názvu i operační systém (Loewe os7), ten ale nijak zvlášť nezastírá, že jde o mírně upravený software VIDAA od čínského Hisense (podrobněji o něm v dalším textu). V souvislosti s operačními systémy možná stojí za zmínku, že v nejnovějších televizorech řady Stellar využívá Loewe operační systém Tizen od Samsungu – možná tedy výrobce optimální řešení této důležité výbavy tak trochu hledá „za pochodu“…
Maximální jas obrazovky odpovídá hodnotě 800 nitů, z formátů vysokého dynamického rozsahu (HDR), které využívají jak disky 4K UHD Blu-ray, tak i některé streamovací služby (v rámci vyšších úrovní předplatného zahrnujících materiál v rozlišení 4K) je deklarována podpora HDR10, Dolby Vision a HLG, chybí tedy HDR10+ podporované hlavně Samsungem a Panasonikem. Samozřejmostí jsou tunery pro digitální příjem pozemního (DVB-T/ T2 HEVC), satelitního (DVB-S/S2) a kabelového (DVB-C) signálu, stejně jako kabelové a bezdrátové připojení k domácí síti, využívané pro široké spektrum funkcí Smart TV (aplikace, IPTV, OTT TV, hry atd.). Šasi SL7 pracuje s 100/120hertzovou obnovovací frekvencí (podle toho v rámci jaké normy – zda evropské či americké – bude televizor pracovat), 120 Hz je i maximem v herním režimu, který nabízí i automatické nastavení nízké odezvy (ALLM), která je ale u obrazovek OLED víceméně samozřejmostí.
Aktuální verze televizoru už je vybavována konektory HDMI ve verzi 2.1 (celkem napočítáme čtyři, nechybějí funkce eARC, ALLM, HFR, CEC), ve čtveřici jsou i porty USB (po dvou ve verzích 3.0 a 2.0), výbavu pak doplňuje obvyklý optický výstup digitálního zvuku (Toslink), port RJ-45 pro kabel domácí sítě a analogový (minijack) výstup pro sluchátka (samozřejmě, že k televizoru pomocí Bluetooth 5.0 můžeme připojit i sluchátka bezdrátová).
Jak je u televizorů Loewe už tradicí, součástí výbavy je i vestavěný harddisk, tentokrát v provedení SSD s kapacitou 1 TB, kterou lze navýšit. Záznam lze předem naprogramovat pomocí elektronického programového průvodce (EPG). Podle očekávání má ovšem využití záznamu jistá omezení: především můžeme nahrávat pouze televizní vysílání přijímané přes tunery, nikoliv internetové televize, nebo streamovací služby. Nahrávky na disku také nelze exportovat na jiné zařízení, použité kódování umožňuje přehrávání jen na televizoru, na kterém byl záznam pořízen. V rámci daných mantinelů lze při televizním vysílání využít také funkce Time Shift, tedy pozastavení živého vysílání a jeho sledování se zpožděním.
Elegantní ovladač
Asi nepřekvapí, že ve výbavě televizoru s velkým důrazem na design je také elegantně provedený dálkový ovladač Loewe Premium. Tělo je z hliníku, na horní straně broušeného, pouze na spodní straně, která se vysunuje při zakládání baterií (2× AAA), je i pás černého plastu. Ovladač využívá i podsvícení tlačítek, a to i k jejich odlišení – například pokud tlačítko pro přehrávání médií podržíme déle, podsvícením se zdůrazní jen ovládací prvky související s těmito funkcemi. S ohledem na integrovaný soundbar má ovladač i tlačítka, kterými přepínáme mezi povely televizoru a zvukovému systému (na to je třeba si dát pozor, jinak se snadno dostanete do situace, kdy budete mít dojem, že vás ovladač neposlouchá…). Podobně pro nastavení hlasitosti a volbu kanálů se nepoužívají stisky nahoru/ dolů či doprava/doleva středového kruhového ovladače, ale plošky vedle něj, označené „+“ a „−“ a šipkami; chvíli mi trvalo si na to zvy – knout… Jinak je osazení ovladače vcelku standardní: číselná tlačítka, vypnutí hlasitosti, ovladače pro přehrávání multimédií, „domeček“ domácí stránky, „Zpět“ a „Opustit“ (Exit), nechybí ani čtveřice barevných voličů vyvinutých kdysi pro zrychlené volby teletextu, dnes ale využívaných hlavně pro hybridní vysílání HbbTV. Systém samozřejmě nabízí i hlasové služby (dlouhodobě nepodporované pro češtinu a Česko), pak by bylo třeba ovladač s televizorem spárovat pro komunikaci po Bluetooth. Výrazná tlačítka patří jako obvykle streamovacím službám (Netflix, Rakuten TV, YouTube, Prime Video, Deezer), poslední v jejich sekci slouží k ovládání externích zařízení v režimu Play-Fi.
VIDAA jak ji známe
Jak jsem už uvedl, jako operační systém pro televizory bild i, a tedy i iconic, slouží VIDAA. Podle dostupných informací jde o VIDAA U6.8. V běžném provozu jsem vcelku žádné podstatné rozdíly oproti VIDAA u Hisense nezaznamenal, což koneckonců platí i o úvodní instalaci přijímače, která má zcela standardní průběh.
Obdobně jako na Hisense vyhlíží domácí stránka televizoru Loewe iconic: zcela nahoře je tedy řádka s vyhledáváním, volbou zdroje signálu, vstupem do menu Nastavení (ozubené kolečko), nastavením sítě (kabel/bezdrát), účtem (pokud si ho u VIDAA vytvoříme) a volba hlasového asistenta (Alexa/Google, v Česku ale podporu nemá žádný). Níže je výrazný pruh (přes šířku obrazovky) prvních reklamních odkazů nazvaný Podívat se na Netflixu, pod ním pak je pás čtvercových miniatur zastupujících předinstalované aplikace. Zde je jich jen sedm, což je výrazně méně než v aktuální verzi VIDAA U7 na televizorech Hisense, kde jsem jich napočítal šestačtyřicet (ale ve starší VIDAA U5 jich bylo třináct…). Konkrétně zde máme Netflix, Disney+, Prime Video, YouTube, Rakuten, Voyo (!) a Apple TV. Poslední položka na řádce označená křížkem a sloganem My Apps pak otevírá nabídku dalších třiatřiceti „doporučených“ aplikací. Pokud z ní některou vybereme a umístíme ji do preferenční řádky zobrazované na domácí stránce, pak poslední položka z této řádky „vypadne“. Řečeno jinak, na domácí stránce zůstává stále zobrazeno jen sedm aplikací, což je docela rozumné, i když systém jejich přesouvání kurzorem nahoru/dolů/doprava/doleva připomínající metodou „škatule, škatule, hejbejte se!“ moc šikovný není. Samozřejmě, že kromě této základní nabídky čtyřiceti aplikací je k dispozici mnohem větší databáze a k ní se dostaneme volbou hned pod pruhem aplikací – široký pás je označen jako VIDAA App Store. Zde najdeme i většinu českých internetových televizí, mezi těmi, které naopak chybějí, je ale i O2TV, o jejímž zařazení se prý aktuálně jedná. Zklamu také vyznavače KODI…
Zbytek domácí stránky, pro který už musíme obsahem rolovat dolů, je pak vyhrazen nabídkám konkrétních pořadů různých (vybraných) streamovacích služeb. Trochu mě překvapilo, že názvy jednotlivých podkapitol jsou i tentokrát – stejně jako v případě „domácí“ Hisense verze VIDAA – přeloženy jen částečně, na něco se zase zapomnělo a zůstalo to v angličtině. Posuďte sami: Trending on Disney+, Připravte se na MS žen (FIFA), Rakuten, Latest from UEFA TV, Rodinné filmy a seriály na Disney+, Movies from Toon Goggles a konečně (hlavní jazyková perla) Nejnovější from Toon Goggles. Myslím, že hodnocení „hodně odfláknutá práce“ sedí… Osobně mi ale vadí mnohem víc (shodně s televizory Hisense), že uživatel nemůže na podobě domácí stránky prakticky nic změnit (nepočítám-li kosmetické úpravy v pořadí zobrazovaných aplikací). Nabídky služeb, které nikdy nebudeme používat, se prostě budou zobrazovat dál. Škoda, že si VIDAA zatím nevzala příklad z úspěšných konkurentů, s Google TV v čele…
Obraz i zvuk nezklame
U televizorů OLED jsme si už zvykli na výbornou reprodukci obrazu, nejinak je tomu i zde, výbava plnohodnotným soundbarem k tomu navíc přidává i odpovídající kvalitu zvukové složky, která mj. zaujme (i bez přídavného subwooferu) solidními basy. Vlastnosti televizoru samozřejmě vyniknou s dostatečně kvalitními nahrávkami. Na prvním místě je nutno uvést disky 4K UHD Blu-ray, představující dnes nesporně maximální obrazovou i zvukovou kvalitu (z tohoto nosiče jsem si vychutnal třeba mou oblíbenou vodní planetu ve filmu Interstellar), ale rozhodně uspokojí i kvalitní streaming (konkrétně testovaný na platformě Netflix, byť vesměs „jen“ v rozlišení 2K). Televizor si s přehledem poradil se zkušebními scénami HDR formátů, všechny deklarované zvládá a o jejich přítomnosti na úvod informuje i jejich názvem. Jak je u obrazovek OLED běžné, jejich údaje o jasovém výkonu rekordy netrhají, přesto ale, i když byl přijímač prakticky po celou dobu zkoušen v intenzivně osvětlené místnosti, žádnou nedostatečnost v jeho jasu, kontrastu či škále odstínů jsem nezaznamenal a právě scény v HDR poskytovaly i dostatečně zářivé jasy.
Podobně jsem nenarazil na žádné zásadní problémy při přehrávání multimediálních souborů, včetně nahrávek ve 4K z různých kamer, fotoaparátů i telefonů – jediným „s palcem dolů“ byl záznam z telefonu HTC (4K, mp4, HEVC), naopak překvapením bylo bezproblémové přehrání starého videa ve formátu DivX, a to včetně bezchybných českých titulků.
Nadstandardně, i když ne stoprocentně, zvládl přijímač i testovací scény s reprodukcí pohybu. Například vodorovně „jedoucí“ lahve měly nápisy na etiketách prakticky bez zdvojených obrysů (dosti častých), podobně výborně vycházel i pohyb různých kontrastních struktur, které naprostá většina současných televizorů reprodukuje s drobně čárkovanými konturami. Tím spíš mě překvapilo, že vodorovně běžící text plynulý nebyl, podobně jako pohybující se kyvadlo trpělo zřetelnými artefakty. Inu, nikdo není zcela dokonalý (doufám, že v televizní technice jen zatím), ale i tak výborný výkon.
Televizor Loewe iconic i65 samozřejmě není produktem pro každého, ale ten, kdo má k dispozici jak prostředky na jeho zakoupení, tak i dostatek místa pro jeho důstojné začlenění do prostoru zvolené místnosti, určitě zklamán nebude. My ostatní alespoň můžeme jeho výrobci držet palce, aby éra „ponorné řeky“ byla definitivně minulostí.
LOEWE ICONIC I65: 206 990 Kč
Rivalové: Bang & Olufsen Beovision Harmony (od 458 000 Kč)
Související příspěvky
QLED standardem? →
EISA 2024–2025 →
Panely LG Display pro Samsung →
